úterý 19. listopadu 2013

AkiCon 2013

Sedím si tak u televize, koukám na svou dětskou lásku Star Wars a pomalu mi dochází, že jsem ještě neudělala žádný článek o AkiConu, který je už dávno za námi. Proto otevírám chrome a najíždím na blog.



 




A je to tady, už píšu! :3

Při balení na Aki, jsem nevěděla který kufr si vzít, měla jsem se do něj balit s mou sestrou, ale 2 spacáky karimatka a nějaké to oblečení zabíralo hrozně moc místa. Ale nakonec jsme byly dobré a nabalili jsme se do něj. Večer před odjezdem, jsem se rozhodla, že udělám nějaké sušenky, abychom tam nejeli s prázdnou. Když jsem na druhý den šla s kufrem a všemi těmi sušenkami, bylo něco šíleného ubránit je, před hladovými krky ve škole, které snědly málem celou krabičku. Naštěstí jsem byla šikovná a ubránila jsem menší zbyteček.

Když jsem nasedla do vlaku, jela jsem s prapodivnými lidmi, kteří nebyli DIVNÁCI, což bylo divné. :D Cesta až na jednu roztahanou paní asi na 20 metrech kolejové trati byla celkem v klidu, jen se mi udělalo nevolno, když jsem uviděla poloviční ruku, mírně na maděru, chudák paní. :( Když jsem konečně dojela do Prahy, vydala jsem se směr metro a doufala jsem, že ještě pojede. Měla jsem štěstí a jelo! Při kupování jízdenek jsem si udělala celkem slušný trapas, jelikož už ze zvyku z Ostravy jsem pána, která prodával lístky, pěkně požádala o patnácti minutovou, kterou v Praze nevedou, ale kdo to měl vědět? :D Při vylézání z metra mi asi 3x zvonil mobil, která jsem kvůli kufru neměla jak zvednou a zapomněla jsem na to.
Když jsem přišla k legendární KC Zahradě, všichni návštěvníci na mě koukali pěkně škaredě, jelikož jsem se prodírala davem ku předu a každý myslel, že předbíhám. (Svým způsobem jsem předbíhala, jelikož jsem šla vchodem pro ORG :D ) Když jsem se přivítala a zbavila se kufru, vytáhle jsem sušenky. Po těch se doslova zaprášilo! Jelikož jsem měla štěstí, šlo se hned do nějaké asijské restaurace, kde mi doteď vždy chutnalo. A ano, když jsem přijela měla jsem hlad jako blázen! Po příchodu zpět jsem rovnou nastoupila na službu, v mé oblíbené šatně. Měla hroznou radost, když jsem se dozvěděla, že mám všechny služby na šatně, jsem tam nejraději a člověk se tam nikdy nenudí :3

Upřímně, celý Aki vezmu velmi rychlou zkratkou.

Z celého AkiConu jsem viděla 1 přednášku, kterou měla připravenou má kamarádka s loďkou na hlavince, Křehká Figurka, která měla fenomén kawaii. Bohužel, z přednášky mám kvůli nedostatku spánku nenší časové výpadky. Byla jsem na jednom workshopu, jak jinak než o kávě, tak bych vážně nemohla chybět! A velmi užitečnou hru Macháčka, pokud se chcete opít nějakým lepším způsobem než sama v koutě s flaškou. Jako bonus si s Aki vezu velkou alergii na koblihy, díky které dostávám při pohledu na obyčejný koblížek bulimičské příznaky. (Ale musím uznat, byly vážně dobré, jen se to s nimi nesmí přehánět). Navíc díky jednomu klučinovi vím, jak vypadá MatFyzák, který se sjede na redbulu a vodce! :D :D

Pokud to tu čirou náhodou někdo čte, a čte to někdo kdo tam byl a zpříjemnil mi pobyt na AkiConu, vzdávám velké DÍKY a také děkuji všem hlavním ORGanizítorům (Samo sebou i tem podřadným) kteří udělali tak skvělý con, toto byl legendární ročník aneb AŤ ŽIJE "FOUR NAKED GUYS"

Bohužel jsem letos nejela v mé milované lolite, takže jsem oblečená jako civil.

pondělí 5. srpna 2013

Výšlap k pivnímu Bohu

Tak po zase delší neaktivitě přidávám článek ze Sobotního výletu na Radhošť, kde jsme zavítali k soše Slovanského Boha - Radegasta ( Je bohem války, noci, ohně večerní oblohy.), každý by řekl, že jsme šli na pivo, ale není to pravda :D Jediný, kdo si dával pivo byli mí milovaní rodičové. :)



Ještěrká!

Prvotní nápad že pojedeme na Radhošť padl v pátek ze strany mé sestry, tak jsme si všichni řekli "Proč né". Když jsem šla spát, začalo mi v hlavě blikat "Červené světýlko" s nápisem A co bude se Sissinkou. Okamžitě jsem vystřelila za ostatníma a dohodli jsme se, že pojede snámi,  že by tak dlouho nevydržela nečůrat. Na druhý den mě vzbudili v 8 (čekala jsem budíček tak v 6 ráno) ani jsem neposnídala, jen se napila dusíku džusíku. ^^ V autě jsem umírala, jelikož kvůli našemu psu náchylnému na vedro byla puštěná klimatizace a z té mi je špatně. :D


Taťka s naším mrzutým děckem

Po nějakých 60ti kilometrech jsme konečně dojeli do Trojanovic odkud jsme vyšli s plánem, že půjdeme po modré trase nahoru a zelenou dolů, jenže při naší šikovnosti jsme nakonec šli přesně naopak. :D Nahoru to bylo do šíleného kopce a to dalo mému kolenu a kotníku (prostě celé pravé noze) dost zabrat, kopeček jsem málem nevydýchala a prý jsem slušně červenala, ale to mi nevadilo, takový kousíček musím přece vyjít ^^ v půlce cesty jsem si udělala menší přestávečku uprostřed stezky, jelikož mě chtěli fotit v "přirozené poloze" tak jsem sebou prostě flákla na zem abych byla co nejvíce přirozená. :D Cesta zmáhala i našeho milovaného pejska a to né tím, jak byla moc do kopečka ale tím, jak jsme ji brzdili, jelikož ona by udělala "hop hop" a byla by nahoře. ^^
Cestou nahoru jsme šli krásně lesíkem a celkem "chládkem" když jsme vylezli nahoře u lanovky hodinku jsme si poseděli a pochodili po vrcholu, bylo tam krásně.

Já ve své plné "kráse"

Sissinka v blízkém potůčku hned na začátku naší cesty
  Unavená Mel, která se snaží o "přirozenou fotku" :D


Po hodinové přestávce jsem pokračovali dál v cestě, tentokrát už bohužel po celkem ostrém sluníčku, což bylo utrpení jak pro nás, tak hlavně pro Sissinku, tak jsme ji pustili na volno aby šla podél lesa, kde bylo o něco chladněji a stín. Mezi chatou Šumná a Radegastem byla krásná rozhledna, odkud byly vidět i Malé Fatry, byl to opravdu krásný výhled.
 

Od rozhledny k Radegastu to byl už jen kousek, ale šli jsme na přímém sluníčku po ASFALTOVÉ CESTĚ, což mi přišlo celkem WTF! sem v Beskydech a po asfaltce si můžu chodit i u nás doma....
-na té cestě jsme otestovali Sissinčinu "poslušnost a oddanost" a musím uznat, pořád si hlídala aby nás měla na dohled a aby jsme ji neutekli, tudíž nám byla vždy v patách, nebo co chvilinku čekala.
Když jsme došli k Radegastovi, byla jsem nějak zklamaná, měla jsem představu opravdu obří sochy uctívaného boha, přitom tam byl takový "prcek" . Tam jsme si udělali další zastávku (zase skoro hodinovou :D ) a šli jsme zase dám po asfaltovo/šutrovité stezce.




Jakmile jsme zahlédli zelenou, hned jsme odbočili do lesa. Museli jsme mít Sissi na volno, jelikož by někoho z nás mohla strhnout dolů, ale byla moc hodná. projevil se v ní její instinkt tatranského psa, okamžitě si zamilovala velké srázy a šílené svahy dolů, radostně běhala jako smyslů zbavená sem a tam. Ta její radost v očích se nedá zapomenout. ^^
Když jsme se dostali zpět do Trojanovic, kde jsme měli auto, sedli jsme si (zase) aby si taťka mohl dát jedno chlazené božstvo, dopili jsme naše kofolky a pivíka a šli do auta, cesta byla úmorná, já měla bolehlav od sluníčka a pes se netrpělivě koukal z okna "Kdy už to budeme doma". Byl to vážně pěkný výlet, celá naše rodina jsme si ho užili (A náš pesan do rodiny proste patří :D )

pátek 5. července 2013

Domácí puťka

Stala se ze mě od začátku prázdnin domácí puťka, už od 8 rána dělám vše proto aby náš velký dům byl krásně upravený a uklizený. Zvládla jsem už umýt všechny okna, detailně naleštit kartáčkem na zuby (Né mým, ale tím co zůstal po bývalém příteli) vodovodní kohoutky, dokonce jsem se ještě více spřátelila s mým psem! :) Naše krásná Sissinka se mi rve do postele, každý večer mi CHRÁPE do ouška a tulí se ke mě. Je pěkné, že mě má tak ráda, ale ono je vedro! T_T Upřímně více než jako domácí puťka se cítím jako žena na mateřské! :D Dokonce i to dítě mám :D Je velké chlupaté a věčně protivné. (Pořád mám na mysli svou Sissi, na normální dítě se určitě necítím)
 (Tohle dělala vedle mne, v době, kdy jsem psala článek  ^ )

Za dobu mé vlády se mi povedlo sehnat nové skříně do předsíně ^^ krásné bílé z ikey, sice nejsou vůbec můj styl, nejraději bych to měla v retru, baroku, nebo renesanci ^^ ale bohužel, nežiji tu sama a hlas většiny byl silnější, takže hurá na skládání skříní a uklízení věcí ^^



středa 3. července 2013

Shrnutí loliSrazu, cyklistiky a povodní

Takže, opět jsem zde dlouho nic nepsala a to se stala velká spousta nových věcí. ^^

Tak nejdříve jsem navštívila Ostravské sraz Lolitek, na které se mi sice původně nechtělo, ale řekla jsem si, že jsem to už slíbila, je daná rezervace a přece jen bych se neměla tak moc stranit ostatním.
Když jsem dorazila, potkala jsem se s kamarádkou a potom přišli ostatní, velice milí lidé ^^ Cítila jsem se mezi nimi divně, všichni tak perfektně nastrojeni a já doma nebyla schopna ani najít svou mašli do vlasů, bylo to hrozné, ale nikdo mě nekritizoval, tak to bylo fain ^^ podle mě to byl moc dobrý den, se spousty zážitků :3 (Nejen na samotný sraz ale i na cestu na sraz)








Dále jsem byla už jen s kamarády venku, dokonce jsem na jednom "cyklistickém" výletě vypila sama velké pivo! O_o (ano, vím, v poslední době nějak moc piju) bylo dobré, ale obsluha byla perfektní, dokonce si i utahovala z mé opilosti po jednom pivě ^^ takže obsluha za mě dostává +5 bodů ^^ na pivo jsme si daly špagety, které nebyly nijak extra ale na hospůdku byly dobré :) Takže každému jen doporučímStatek v Dětmarovicích ^^

Co dál? Jak byly velké deště, které trvaly podle mě dost dlouho způsobili v naší malé obci celkem paseku! Musím uznat, že protipovodňové opatření udělaly kvalitně, ale najednou byla voda, i tam, kde se nikdy nedostala (to mám pouze z doslechu) já sama jsem koukala jen na část tady u nás, takže moc informovaná nejsem (Měla jsem vyslechnou jednoho mého kamaráda, který dělá dobrovolného hasiče a né kecat o tom, jak pěkně svítí sluníčko :D )

Ahh... Jelikož jsou prázdniny, tak se pokusím postovat častěji :D (U mě to jsou celkem sliby chyby) dneska už toho více nevykouzlím, bohužel, po dnešním namáhavém dni je můj mozek zcela vyčerpán, tak všem přeji pěkné spinkání :3

sobota 6. dubna 2013

Návrat Mel~

Zdravím milí čtenáři :)

Vím moc dobře, že už tady pořádně nepíšu a ani jsem nepsala, ale stále si slibuji, že začnu! Zvažuji, že bych zde dodala věci co mám ze školy, které mám připravené k maturitě, ale nejspíše by to stejně nikomu nepomohlo. Pokud by ale někdo z přátel měl zájem, ráda pomůžu a věci pošlu.

Už nejednou jsem zde psala, že bych chtěla přidávat články častěji. Jen jsem teď měla těžké období. Ale o tom tu nechci psát. V poslední době se toho u mě stala velká spousta! Rozešla jsem se s přítelem, můj pes dostal pubertu a já myslím, že mě za chvíli odvezou do Opavy, kde pojedu v květnu. Né, nebojte, snad si mě tam nebudou chtít nechat, je to jen obyčejný školní výlet. Určitě tu o něm bude někdy na začátku května zmínka.

Dneska je opravdu výjimečný den. Má velmi dobrá a blízká kamarádky má dnes 18 narozeniny, dočkali jsme se nového dílu Doctora Who (Je to sice díl s Mattem Smithem, ale pořád je to náš milovaný Doktor, kterého potřebujeme a který zachraňuje naši a jiné planety!), po dlouhé době jsem si napsala s kamarádkou a naučila dělat i něco jiného, než čekat na člověka, který o mě nestojí.

V poslední době jsem chtěla začít konečné častěji i šít, jenže to skončilo u rozdělané sukně a to jen proto, protože nevím jak dál a bojím se střihnout do látky abych ji špatně neodměřila, ale snad to časem dostanu do ruky a konečně tady něco dalšího uveřejním. Zatím pouze a jen opravuji své a sestřino oblečení, a navíc celé rodině zkracuji kalhoty, ale nevadí mi to, dělám to ráda a alespoň mě to donutí dělat i něco jiného než koukání na Facebook a sledování Zoufalých manželek (Ano, i já zhřešila a podvedla fantazi/scifi/history/akční seriály, ale proto nejsem špatný člověk, jen jsem prostě zoufalá)

Pro dnešek bych měla své povídání ukončit, jelikož po 2litrech opravdu silné kávy mluvím z kopce, snad se vám zase zítra ozvu s nějakým zajímavým článkem. Ráda bych zde totiž nalákala někoho, kdo by si ty mé bláboly přečetl a zkritizoval, abych se mohla pro příště polepšit.

                                                                                                        S pozdravem Váš Melik.

čtvrtek 3. ledna 2013

Vánoce, vánoce, odcházejí....

Jelikož se zde moc neangažuji a slibovala jsem si, že budu, rozhodla jsem se to vzít znovu (ano vím, není to poprvé, co toto píšu) do svých rukou. V tomto článku mám v plánu poreferovat Vám o mých vánocích doma a Silvestru strávený mimo teplo domova.

Jak probíhaly přípravy na vánoce?
Jako každý rok stejně, možná i hůř! Maminka mi doma šílela, že nic není hotové a se sestrou se odmítáme hnout ze židle (odpověď učím se, nebere... ví, že kecám). Jelikož letos bylo cukroví na mě a na sestře, dopadlo to nakonec tak, že jsem pekla já a sestra dělala linecké (koupily jsme si nové formičky, lilie), když jsem upekla první perníčky, byla jsem nadšená! Byly krásně měkké a ani jedna várka nebyla spálená! Jenže přišel zvrat. Začaly tvrdnout až se s nimi daly cihly drtit na prášek. Byla jsem z toho nešťastná, nakonec jsem chtěla zkusit mou malou teorii a dala jsem mezi ně sklenici vody, po týdnu byly krásně měkoučké a vláčné! (Maminka mi sice tvrdí, že to tou skleničkou nebylo ale já si zůstanu u svého a budu si říkat jak jsem dobrá) Byly tak dobré, že jsem je ani nestihla vyfotit oznobené a snědli mi je ^^ Mám z toho radost, aspoň vím, že chutnaly. Pak jsem dostala jako správný experimentátor chuť udělat nějaký nový druh, na internetu jsem si našla recept na Bílé Myšky. Jsem na ně hrdá, ale bohužel jsem si musela upravit recept aby se daly slepit. Byla celkem hrůza je dělat, trvalo mi to moc dlouho a to jsem dělala jenom poloviční dávku. Pak mi doma bylo zděleno, že je ani nechtějí jíst, protože jich je málo, moc z nich teda nakonec nemám radost, jelikož je doma nikdo moc nejí, ikdyž mi tvrdí jak moc jsou dobré. Všechny možné přípravy mi kazila jako vždy naše Sissinka, měla tendence doslova krást cukroví, přestože ji z toho je vždy špatně. Ať jsem uklízela, nebo pekla, byla prostě všude, ale aspoň doma nebyla nuda, přestože jsem měla hodně často chuť ji zabít!


Jaké byly dárky?
Přestože dárků bylo málo, můžu říct, že byl Ježíšek letos štědrý. Myla jsem určitě mooooc hodná
  • První co jsem našla byly každoroční ponožky, bez kterých prostě nejsou vánoce! :D
  • Další byl odžmolkovač, který jsem celkem dosti potřebovala vzhledem stavbu mých halenek.
  • Kosmetická taška (Nejspíše si o mě Ježíšek myslí, že se nemyji, protože jsem letos dostala 3 takové dárky) 1 jsem dostala od mé kamarádky Kiki, další od Janči a nakonec mi jednu pořídila maminka, že se ji ta taška zdála pro mě praktická, jelikož furt někam jezdím :D
  • A nakonec se objevil! Nejvymodlenější dárek! Notebook, který si přeji už asi 2. rokem, jelikož můj počítač je opravdu zastaralý a nefunkční a celé ty 2 roky jsem fungovala na otcově. 
  • Nakonec samozřejmě zaperlili přítel, který ví co chci a sehnal mi krásný batůžek vypadající jako Panda!! Jsem z něho nadšená, jenže se ho bojím nosit abych si ho nezničila :( 

 


Jaký byl Silvestr?
Jelikož jsem se na mě docela dost rozepsala u vánoc, tak Silvestr zkrátím. Rodiče mi dovolili odjet na 3 dny k příteli, takže jsem silvestra strávila v kruhu jeho rodiny, hráli jsme karty o skleničku friska a skleničku piva, jelikož jsem neměla ani celé pivo ani celé frisko, můžu si gratulovat! Další Silvestr, který jsem strávila ve střízlivém stavu. Byla jsem moc ráda, že mě naši pustili, jelikož to vypadalo, že mě vůbec nikam nechtějí pustit. ale asi si uvědomili, že mi přece jen za 5 měsíců bude 18let. Když se večer bouchalo, bála jsem se o zdraví okolí, přítelovi totálně na šrot opilí sousedi házeli dělobuchy rukou a následně po lidech! Naštěstí jim bylo vynadáno ostatními a stáhli se do ústraní.


Vlastně, slib jsem splnila a další článek byl sepsán. doufám, že to i někdo čte! Sice návštěvnost skoro nulová, ale co nadělám, nejsem zrovna člověk, který by se dobře "četl". Ale děkuji těm, kteří si mé články jednou na uherský rok přečtou.
Zase na viděnou,
Vaše Melik Soka

neděle 21. října 2012

Škola?

Taky Vás někdy tak děsí? Buďte rádi, že nejste uřitelé!!

Sice nejsem učitelka ale do školství jsem chtěla jít, s tím, jak poslouchám naše učitely nadávat na to jak mají mizerný plat a ještě ktromu si vedení vymyslelo neco jako zbytečné sezení do 5hodin večer. Kčemu to je? Podle mě by měli být učitelé ceněni spoluz s doktoři jako filmové hvězdy, minimálně ti, co opravdu naučí! U nás na škole jich taky pár je a jen doufám, aby tam zůstali až do mé maturity.

Když se na to kouknete, za co jsou placeny filmové hvězdy? za popularitu! Ale nic užitečného neudělají. Zato takový lékař, který zachrání něčí život nebo učitel, který nejedno dítě naučí číst a počítat jsou oceněni 10x méně.Je to velké zlo, se kterým by se mělo bojovat a né podporovat tím, že budete koukat na bulvární blogy/stránky nebo kupovat jejich časopisy. Kolik mých vrstevníků si koupí knihu? Skaro nikdo! Každý raději nějaký časopis aby byli v obraze. Ale naco? Kčemu vám je, že se hvězda z toho a toho seríálu vyspí s tím a tím? Odpověď každý zná.

Tak proč by mělo být na tak důležité lidi zapomínáno? je třeba se nad sebou zamyslet! :o)